Žánr:

Irský folk

Kapela ProVokace o sobě říká:

Vznik naší kapely se táhl jako štrůdl. Nejprve jsme se spojili tří ( já - Išek, Jitka a Lucka) nad národními písničkami, abychom se sehráli, ale žádné zvláštní výsledky to nepřinášelo, dokonce to vedlo k dočasnému rozpadu toho, co ještě ani nevzniklo. Při druhém pokusu do toho šla opět stará trojka, ovšem již s příslibem posily v podobě Jitky ml., která v té době chystala návrat z Prahy.

Za skutečný počátek naší kapely proto považujeme až prázdniny 2010. Otevřel jsem šuplík a vyndal něco písniček již dávno napsaných, leč doposud neposkvrněných zpěvem. Začali jsme na nich dělat a práce nám šla od ruky. Bylo to úplně jiné klima než naše pokusy na lidovkách, i když si je stále držíme na potom, až nebudeme mít do čeho píchnout.

Po vytvoření základního repertoáru jsme provedli jako kapela ProVokace několik pokusů na lidech. Výsledky byly pro nás uspokojivé a tak jsme se pustili do další práce. Napsal jsem několik nových písniček, oprášil jsem některé irské tradicionály, které jsem opatřil českými texty ještě v době, kdy jsem hrál s Bylo nás šest.. Dodnes je můžete slyšet i v jejich repertoáru, pokud si je tam ponechali. Jinak se irskou muzikou zabývám nadále, je to moje srdeční záležitost.

Zásadní změna proběhla o prázdninách 2011, kdy nám zpěvačka a perkusistka Jitka ml. tak trochu otěhotněla, museli jsme přijmout rychlé řešení, kdo bude obsluhovat perkusy. Hned na poprvé vyhrál konkurz Petr, jelikož projevil přirozený talent. Postupně mu přibyly housle, zpěv a basová kytara.

Trochu nám coural i název kapely, když jsme původní název kapely ProVokace rozšířili na ProVokace Folk. Vedlo mne k tomu zjištění, že existuje kapela Provokace, hrající rock a rozdíl v názvech je natolik nepatrný, že si zaslouží zřejmé rozlišení, aby nedocházelo k záměnám. V roce 2016 jsme vysvětlovník Folk opět odpojili. Tehdy jsme si dopřáli naše profilové CD Ta dřina cenu má, které jsme nahráli u Jirky Maška a Zuzka nám k němu řešila grafiku. Při té příležitosti pronesla zlomovou větu: „Proč byste měli někomu vysvětlovat, že jste folk?“ Byla to pravda, díky Zuzko.

Postupem času jsme se profilovali do čistě autorské kapely. Vznikaly další texty k irským traditionálům, ale i čistě původní věci. Začali jsme přemýšlet o druhém CD, ale koloběh událostí tento nápad odsunul na možná někdy.

Pak přišel covid. Nechci spadnout do klišé, jde o pouhý popis. Nás skutečně zastavil. Já osobně jsem se na něj pokoušel umřít, ale nevyšlo to. Čerti říkali, že jsem málo zlobil a že ještě musím na světě nějakou dobu otravovat. Tak jsem se v písecké nemocnici narodil dvakrát. Poprvé v roce 59 a podruhé v roce 21. Komu se to povede. Ne, že by to bylo něco mimořádného, ale následovalo něco jako pocovidové vyhoření. Z vleklé letargie mě, a následně ostatní, vytrhl telefonát Jirky Bicana, který si nás přál na své narozeniny. Zmiňuji ho a též mu tímto opakovaně děkuji, protože Jirka je ten kouzelník, jež donutil fénixe povstat z popela. Sice již tak často nehrajeme, jak bych si třeba já osobně přál, ale zato si to více užíváme. Chodíme hrát jenom tak, kam nás pozvou a tam, kde víme, že nás rádi vidí a hlavně rádi slyší. Dobře víme, že netvoříme střední proud.